Setkání s autorkou na vernisáži v úterý 10. září 2024 v 17:00 hod.
Současně vás zveme i na doprovodný program výstavy – workshop japonského malování a kaligrafie v sobotu 14. 9. 2024 od 10:00 do 13:00 hod, kdy Radka Müllerová slaví svátek - workshop japonského malování a kaligrafie.
Na workshop je potřeba si předem zarezervovat místo na tel. čísle 774 028 998, cena je 300,- Kč.
Srdečně vás zveme na výstavu Radky Müllerové, která vás zavede do světa inspirovaného městem Dubí a japonskou kulturou, propojeného s křesťanskou a středoevropskou tradicí.
Tvorba autorky je charakteristická svým sociálním apelem a využitím tradičních technik, jako je modrotisk a malba kobaltem pod glazuru, které jsou hlavním tématem této výstavy.
Výstava představí nejen nová díla, ale i starší artefakty, které jsou hluboce spjaty s místem a historií Dubí. Radka Müllerová, vizuální umělkyně, která strávila šest let v Japonsku, se již dvakrát vrátila z Japonska do Teplic, kde žije a tvoří více než 30 let. Její práce reflektuje komunikační proudy mezi Dubím a Německem, a její konceptuální obavy o bezpečnost a realitu současné společnosti, zejména v kontextu prostituce, které jsou klíčovými prvky její tvorby.
Autorka se v roce 2007 pokusila o sociální intervenci projektem malovaných umyvadel a pisoárů s hygienickými pokyny, které měly sloužit jako vzdělávací objekty v místních podnicích. I když tento projekt nikdy nenašel své místo v červeném distriktu, jeho apel na zdravovědu a vizuální spojení s místním koloritem zůstávají aktuální.
Radka Müllerová vnímá současné trendy v anime a manga, jejichž líbivý potenciál přetváří do svých prací. Pojem Kawaii (roztomilost) zde tříští do buddhistických obrazů ženských ochranitelek Kannon, které adaptuje do srozumitelnější podoby pro mladé dívky, které ve své životní situaci těžko hledají únik v józe nebo ve zpovědi v kostele. Její Kannon – ochranitelky jsou jako chybné výstupy umělé inteligence – jejich mnohočetnost hlav a rukou symbolizuje schopnost zvládnout veškeré utrpení a proměnit se v cokoliv, co je potřeba.
Výstava zahrnuje také techniku modrotisku, uznávanou jako kulturní dědictví s puncem UNESCO, a současně se nabízí její podobnost s temně modrým kobaltem, se kterým Müllerová pracuje. Modrotiskovou zkušenost čerpá z dílny Jiřího Danzingera v Olešnici na Moravě se kterým dlouhodobě spolupracuje a kde barví své indigové obrazy. Modrá barva, která je ústředním motivem výstavy, odkazuje také na její účast na Mezinárodních sympoziích Kobaltem pod glazuru, které pořádala místní porcelánka a kde vytvořila například „Suvenýr z E-55“ – malovaný talíř jako reakci na výroční talíře a turistické známky, nyní ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Výstava představuje nejen uměleckou reflexi, ale také sociální cítění k ženám zotročeným v sexbyznysu, kterým autorka nabízí východisko prostřednictvím hledání sebe sama a odpoutání se od závislosti.
P.P.
