První archeologicky doložené známky osídlení území podél dnešního Lomského potoka jsou z období neolitu.Bohaté nálezy v této lokalitě pocházejí z keltského období.
Historická osada Lom vznikla na podkrušnohorské cestě koncem 12. stol. na území větrných polomů (německy Bruche). Náležela jednomu z nejmocnějších šlechtických rodů té doby - pánům Hrabišicům z Oseka (zakladatelé oseckého hradu Riesenburg). Později, v 1. pol. 14. stol., byla osada věnována mnišskému řádu cisteriánů z oseckého kláštera. V té době čítal Lom několik hospodářských stavení včetně vladycké usedlosti vladyků Gerunků a Kunců z Lomu.
Původně byl Lom zemědělskou usedlostí, od počátku 17. stol. je jeho historie úzce spjata s rudným dolováním a dobýváním hnědého uhlí.
Lom byl císařským rozhodnutím dne 7.2. 1902 povýšen na městys, na město pak 14.5. 1938. Znak získalo městečko privilegiem císaře Františka Josefa I, ze dne 22. května 1904. Do roku 1928 byl platným znakem města čtvrcený štít, v jehož 1. zlatém poli byla dubová snítka se třemi listy a dvěma žaludy v přirozené barvě, v 2. poli červeném zlatý pluh s kolečky, doleva obrácený, v 3. poli černém zlaté ozubené kolo a před ním svisle zlatá okřídlená hůl Merkurova, obtočená dvěma hady, ve 4. poli zlatém dvě zkřížená hornická kladiva, želízko doprava a navrch. Výnosem ministerstva vnitra z 18.7.1928 byl znak pozměněn.
Do roku 1989 hrozila městu likvidace v důsledku těžby uhlí. Tato skutečnost se odrazila na celkovém stavu města. Novou perspektivu přežití a dalšího rozvoje získalo město po r. 1989 rozhodnutím vytvořit na hranici města tzv. ochranný pilíř, omezit a konečně i zastavit v této lokalitě další těžbu uhlí. Toto mělo zásadní vliv na záchranu města v historických hranicích.
dr
