Nejstarší dějiny Vejprt jsou zahaleny mlhou. O jejich založení nejsou zachovány žádné věrohodné doklady. Snad za první spolehlivější zprávu můžeme považovat údaj, že rodina Weiberg ze Saské Míšně na počátku patnáctého století založila v místě dnešních Vejprt hamr na zpracování železných rud zvaný Weinberg. Dalších sto let je však zase zahaleno do neproniknutelného oparu. Teprve v roce 1506 se mlha zvedá a my máme potvrzeno, že v tomto roce dává Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Hansi Schneiderovi pustý hamr Veyberth v léno. Jaké byly další osudy této oblasti po dobu půl století, nevíme. Teprve od roku 1550 již máme obraz Vejprt jasnější a spolehlivější. V tom roce tady totiž byla větrem vyvrácena mohutná jedle a pod jejími kořeny se objevila silná stříbronosná rudná žíla. Tehdejší přísečnický hejtman, pod jehož pravomoc území spadalo, tu nechal razit hlubokou štolu pojmenovanou Johann in der Wüste (Jan na poušti). Kolem štoly pak vznikla hornická osada Neugeschrei (dnešní Nové Zvolání). V okolí byly raženy další štoly a důlní podnikání přinášelo velmi dobré výsledky. Jeho rozvoji napomáhal i Majestát Rudolfa II. z roku 1609, zaručující v českém království náboženskou svobodu. Proto se tu mohli ve velkém počtu usazovat cizí horníci. Jejich postavení bylo dobré i díky dekretu z 3. ledna 1607, jímž povolil Rudolf II. všem havířům a řemeslníkům zde usedlým svobodně zacházet se svým majetkem. Povolil také každému obyvateli provozovat řemeslo, povolil městskou váhu a zřízení městských lázní. Po deseti letech, za vlády Matyáše, získaly Vejprty spolu se třemi horními městy (Přísečnicí, Výsluním a Horou Sv. Šebestiána) společný výsadní list (Freikaufsbrief), a tím povýšení na královské horní město. Z té doby pochází pravděpodobně i městský znak.
dr
