Osídlení okolí dnešního Místa není doloženo téměř až do konce středověku. Jsou sice známy pověsti, vyprávějící o obydlích, vznikajících na pozemcích dnešní Vysoké Jedle, Místo však tehdy ještě neexistovalo. Ve 14. století v této oblasti začíná těžba železné rudy, z konce 15. století se nám dochovaly zmínky o louce se štěpnicemi, nazývané pro svůj malý sklon Placz. V polovině 16. století, v době, kdy Lobkovicové otevírají v okolí Hasištejnu další doly, bylo na tomto místě založeno horní městečko, pojmenované podle louky, na které vzniklo - Placz.
Přesné datum vzniku není známo, ale historicky první zmínka o městečku pochází z roku 1569. Zakladatelem Místa byl s největší pravděpodobností Šebestián z Lobkovic, jeden z tehdejších držitelů Hasištejna. Roku 1572 zde byl postaven kostel, r. 1586 správu nad městečkem převzal na následujících deset let Maxmilián z Lobkovic. O dva roky později už zde byla fara, a mše sloužil protestantský farář. V této době bylo Místo nejmenším krušnohorským horním městem. Výnosy dolů však brzy klesly, a obec se tak nerozvinula tolik, jako jiná krušnohorská horní města. Měla však jednu důležitou výsadu - stala se střediskem cechů okolních vesnic. Byly tu soustředěny sběrné cechy pláteníků, krejčích, zedníků, kameníků, tesařů, kolářů a bednářů.
Roku 1606 Místo získal Linhart Štampach ze Štampachu, a to se tak stalo součástí panství Ahníkov. Po bitvě na Bílé hoře byli Štampachové potrestáni zabavením majetku, roku 1623 panství kupuje Jaroslav Bořita z Martinic. Tou dobou však již zuřila třicetiletá válka, která měla na městečko značný vliv. Nějvětší škody zde byly napáchány během tzv. švédského údobí, kdy byl zničen i kostel s náměstím.
Jako náhrada za zničený kostel byla po válce na náměstí postavena dřevěná kaple, kterou r. 1691 nahradil nový kostel, postavený na okraji městečka. Tomu byl roku 1786 přidělen lokalista a r. 1853 byl povýšen na farní, zároveň byl také opraven a rozšířen. V roce 1797 vznikla poblíž kostela nová školní budova. Škola byla až do roku 1872 jednotřídní, docházely sem také děti z Blahuňova a Vysoké Jedle.
Po třicetileté válce zcela ustalo zdejší dolování, lidé si tak museli hledat jiné zdroje obživy. Většina našla uplatnění v zemědělství a v lese. Oproti malým políčkům, která svým majitelům stačila sotva k přežití, dosahovalo intenzívní hospodářství panského velkostatku velkých výnosů. V této době se do Krušnohoří dostává paličkování krajek, které se i zde stává určitým zdrojem příjmů.
Během sedmileté války Místem prošel regiment pruských vojáků, kteří zde údajně ukradli všechny slepice a husy. Během války trpěl nájezdy pruských vojáků celý kraj.
Roku 1791 panství zdědila hraběnka Marie Anna z Althanu, která nechala vypracovat tzv. "Local Befund", podle kterého zde touto dobou žilo 206 obyvatel, a stálo tu 44 měšťanských domů, poplužní dvůr, určený ke stržení, panská myslivna, kostel, nová škola a v údolí Prunéřovského potoka 3 mlýny, 2 pily, drátovna a hamr, uváděn je i vápencový lom. Pěstoval se zde také len a chmel.
Roku 1850 se Místo stalo samostatnou správní jednotkou. O 9 let později byly zákonem zrušeny cechy a zdejší řemeslníci se tak sdružili do Spolku řemeslníků Místa a okolí. Po mnoha požárech v průběhu celého 19. století (např. r. 1838, 1848, 1880) byl v roce 1896 založen Spolek dobrovolných hasičů. Ten sice požáry v obci neukončil (začátkem 30. let 20. století zde hořelo třikrát), významně však zmírnil jejich následky. Přelom století byl pro obec ve znamení budování. Roku 1898 byla zprovozněna silnice, vedoucí z Ahníkova do Celné, o dva roky později byla dokončena výstavba místního vodovodu. Roku 1914 zde nechal Em. Karsch postavit lovecký zámeček Z toho se později stala dětská zotavovna pro podvyživené děti a pro děti ze sociálně slabých rodin.
O průběhu 1. světové války v Místě nemáme žádné informace, avšak víme, že po jejím skončení Němci v Sudetech nesouhlasili s připojením k nově vzniklé Československé republice a chtěli vytvořit "samostatnou provincii Deutsch-Bohmen", patřící k Německému Rakousku. Hlasy volající po jejím vytvoření nezanikly ani po obsazení pohraničí československou armádou. Ty umlčela až o rok později rakouská vláda, která prohlásila sudetoněmecké "vlády" za rozpuštěné.
Roku 1920 byl do Místa zaveden elektrický proud, což značně ovlivnilo zdejší život. Koncem 20. let se Místo začalo značně rozrůstat, do roku 1928 zde bylo postaveno 14 nových domů, ve třicátých letech byl otevřen poštovní úřad. Ve stejné době byla také založena strana Konráda Henleina a s ní související zhoršení postoje k Čechům. Ke všemu do Čech dorazila celosvětová krize, mající za následek velkou nezaměstnanost, která se nevyhnula ani Místu. V září 1938 přišel Mnichov.
Dne 5. 10. 1938 bylo Místo obsazeno německou armádou. Podle kroniky byly tehdy vyzdobené domy a jásající děti vítaly přijíždějící německé jednotky. Do roka vypukla druhá světová válka. Pro všechny obyvatele znamenala strádání a útrapy, byly zavedeny potravinové lístky a lístky na textilní zboží, přímo ve válce padlo devět zdejších mužů. Bombardování ale byla obec ušetřena.
Druhá světová válka skončila 8. 5. 1945 příchodem Rudé armády. Ta Místem pouze projela a nezdržela se tu. Do září stejného roku se sem nastěhovalo asi 60 lidí z Čech a Slovenska, kteří převzali zemědělské usedlosti nebo drobné živnostenské provozovny, někteří si našli práci na blízkých dolech nebo v Chomutovských a kadaňských podnicích v lese. Do srpna roku 1946 byli z obce odsunuti téměř všichni Němci, zůstala jen jedna rodina a farář.
Zdejší zámeček ke konci války fungoval jako vojenská doléčovací stanice, po osvobození v r. 1945 jako kasárna jednotky revoluční gardy (RG), po jejím odchodu zde bylo zřízeno preventorium Masarykovy ligy proti tuberkulóze a 24. 6. 1946 byl změněn na dětskou ozdravovnu.
V 60. letech v Místě nastal opětovný rozvoj. Do roku 1970 odsud byly odstraněny všechny demolice, začaly opravy budov a náměstí, byla provedena částečná kanalizace, vozovky dostaly nový povrch a zaměstnancům st. statku byly postaveny bytové jednotky. Také tu byl vybudován areál zemědělské výroby a sportovní hřiště. Během 70. a 80. let proběhla výstavba více než dvaceti rodinných domků.
Po roce 1990 státní statek ukončil svoji činnost a objekty i pozemky tak byly převedeny do správy Pozemkového fondu ČR. V roce 1997 se Místo přihlásilo do programu Obnovy vesnice. Dnes je zde zřízena dešťová a splašková kanalizace, čistírna odpadních vod a proběhla také plynofikace obce.
Dnešní Místo je jednou z nejlépe udržovaných obcí našeho okresu.
dr
