Jirkov vznikl jako kolonizační ves v česko-saském pohraničí. Počátky města nejsou přesně doloženy. Pravděpodobná doba vzniku je koncem 13. století. Založení Přemyslem Otakarem II není potvrzeno. Kolem roku 1300 je doložena stavba gotického kostelíka. V historických kronikách je Jirkov rovněž nazýván jako obec Borek (dnes čtvrť Jirkova) nebo Jurkov. První doložitelný záznam je z roku 1352. Nedaleko obce je Červený Hrádek, jehož vznik se datuje na počátek 15. stol.
Jirkov v 16. století velmi dobře prosperoval. V Jirkově působilo 6 cechů, těžila se tu kamencová ruda a už roku 1597 měl Jirkov vodovod. V letech 1555–1595 vznikl pod Jirkovem systém podzemních chodeb později využívaný mimo jiné jako pivovarská sklepení. Dochoval se a v současnosti je zpřístupněn veřejnosti. Po bitvě na Bílé hoře (1620) město ztratilo téměř veškerá práva a bylo mnohokrát vypleněno vojsky všech armád třicetileté války.
Radnice
Dvoupatrová nárožní budova má pozdně klasicistní podobu z roku 1840. V přízemí jsou zachovány gotické klenby. Byla zbudována na místě původního radničního domu z roku 1581. Průčelí radnice zdobí znak Jirkova, znak rakousko - uherského mocnářství a alianční erb Rottenhahnů a Buquoyů. V budově dnes sídlí městský úřad.
Děkanský kostel sv. Jiljí
Pokud si chce návštěvník Jirkova prohlédnout jeho nejstarší stavební památku, měl by zamířit k děkanskému kostelu sv. Jiljí. Původní gotický kostelík z doby kolem roku 1300 byl přestavěn v průběhu 16. století. V 18. století byla jeho loď barokizována. V kostele jsou náhrobky významných majitelů panství. Svatostánek je přístupný v době bohoslužeb a po dohodě s farním úřadem v sousedství.
Městská věž
Jestliže máte rádi krásné výhledy do krajiny, neměla by vaší pozornosti v Jirkově uniknout městská věž. Byla přistavena v letech 1540–1545 ke kostelu sv. Jiljí a sloužila jako strážní věž. Stavba v novogotickém slohu má pět podlaží a je necelých 29 metrů vysoká. Z vyhlídkového ochozu se návštěvníkovi otvírá krásný pohled na hradbu Krušných hor. Vstup do věže zajišťují pracovníci informačního centra.
Morový sloup se sochou Panny Marie Sedmibolestné
Sloup s Pietou byl měšťany vztyčen roku 1695 na paměť přežitých hrůz třicetileté války. Původně stál na hlavním náměstí, od roku 1965 je umístěn u kostela sv. Jiljí. Autorem díla je sochař Jan Brokoff, který na sklonku 17. století krátce žil a tvořil na zámku Červený hrádek.
Skvostné dílo sochaře Jana Brokoffa, socha Jana Nepomuckého z roku 1708, stojí u řeky Bíliny v Nábřežní ulici. Sochu nechal zhotovit jirkovský měšťan Ferdinand Küttner na paměť zázračného ušetření jeho domu při rozsáhlém požáru, který Jirkov uchvátil 20. května 1708.
Pískovcová kašna s dvojstupňovým přístupovým schodištěm byla uprostřed náměstí zbudována v 2. polovině 18. století. Kašna byla vícekrát renovována a dnes je zcela funkční. Na vrcholu původně nesla sošku Herkula, ta se však v 19. století stala součástí exteriéru vily chomutovského podnikatele.
Kludského vila
Pokud si nad jménem této jirkovské památky vybavíte cirkus, jste na správné stopě. Budova se zahradou ve Vinařické ulici byla původně posledním domem v Jirkově u silnice do Vinařic. Vilu včetně okolních pozemků koupil v roce 1920 Karel Kludský, majitel cirkusu proslulého v celé Evropě, pro zázemí menažérie a její zimování. Vila byla využívána od 50. let pro různé účely, dnes je kompletně zrekonstruovaná. Pověst cirkusu s menažérií připomenou dětská hřiště v přilehlém parku a malé muzeum ve vile. Dnes zde sídlí městská knihovna.
Smetanovy sady, Svojsíkovy sady a Olejomlýnský park
V Jirkově najdeme hned tři významné parky a to Smetanovy sady, Svojsíkovy sady a Olejomlýnský park. Smetanovy sady byly založeny v roce 1906. Vznikly na výsypce z kamencových dolů (Haldengrunde). V části, kde bylo do roku 1945 Schillerovo náměstí, dnes stojí mateřská škola. Smetanovy sady mají charakter téměř lesa, což je způsobeno kompaktním, zapojeným porostem, pokrývající rovnoměrně téměř celou plochu s výjimkou několika menších paloučků. Svojsíkovy sady vyrostly na místě bývalého hřbitova. Park byl však založen až v roce 1925, kdy také byly zbourány hřbitovní zdi. Svojsíkovy sady jsou malou plochou s celkovou výměrou téměř 0,5 ha. Olejomlýnský park najdeme na břehu řeky Bíliny severozápadně od centra města. Park byl ještě ve 30. letech bez pojmenování veden jen jako „zelená“ plocha. Parčík u křižovatky ulici Dvořákova, Nerudova a Chomutovská – původně stínadla, (stála zde šibenice za někdejšími hradbami, ještě i na počátku 19. století). V 50. – 70. letech to byl neoficiální „plácek“ pro míčové hry, byl využíván kolotočáři a cirkusy.
