Město je známé především svou hornickou minulostí. Po celá staletí se v Krupce těžil cín, po třicetileté válce byly v oblasti dva stříbrné doly. V novodobé historii se dále těžil i molybden, živec, wolfram, fluorit (Vrchoslav). Horské svahy porostlé buky a jehličnany ukrývají četné odvaly a šachty. Šachta Starý Martin ležící při silnici z Krupky na Komáří vížku je zpřístupněná veřejnosti. Název města je odvozen od staročeského slova krupý, tedy velký, rozlehlý. Často se nesprávně uvádí, že název pochází od krupek cínu, který se zde od pradávna těžil. Nejvýše položeným místem je vrchol Komáří vížka (někdy Komáří hůrka) v nadmořské výšce 807 m n. m., na který vede trasa sedačkové lanovky.
Výskyt cínu a jeho snadné získávání z naplavenin přivedl na území Krupky první osídlence již v době bronzové. Germány postupně vystřídali Slované, a to hlavně v době stěhování národů. O Krupce jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hrady Rosenburg a Kyšperk. Na začátku 15. století se Krupky a okolních obcí, tak jako většiny Čech, dotkly husitské války. Majitel Krupky Albrecht z Koldic a krupští měšťané byli věrnými spojenci císaře Zikmunda. Ke Krupce se husité poprvé dostali v roce 1426 po vítězné bitvě u Ústí nad Labem. Po husitských válkách se město dočkalo nebývalého rozkvětu. Původní získávání rudy z naplavenin rýžováním vystřídala těžba ve skále, a to nejprve povrchová, ale od 15. století již hlubinná. Jen tak mohli horníci získat více rudy. Těžební území zasahovalo až po Cínovec a Dubí. O rozmachu těžby svědčí i dochovaný opis horního řádu z roku 1487. Když v roce 1469 uzavřel král Jiří z Poděbrad hraniční smlouvu se Saskem, zůstala většina nalezišť cínu na české straně. Třicetiletá válka město zasáhla několikrát. Švédové dobyli hrad Krupka. Největší škody však napáchali ustupující Sasové (1631), kteří v Krupce zapálili 60 domů. Počátkem 19. století se v okolí Krupky objevily první uhelné doly jako předzvěst nových časů. Krupka se stala oblíbeným cílem mnoha tehdejších turistů, kteří obdivovali nádheru bohosudovské baziliky i středověkých uliček Krupky. A tak 27. května 1813 Krupku navštívil i básník Johann Wolfgang von Goethe. Nebyl sám, Krupku několikrát navštívil skladatel Richard Wagner a v roce 1872 i spisovatel Jan Neruda. V roce 1812 se v Horní Krupce narodil zakladatel moderního očního lékařství Dr. Ferdinand Artl, který zemřel ve Vídni roku 1887.
Městská památková zóna v Husitské ulici
Při procházce touto ulicí, dříve nazývaná Koldicovská, na vás dýchá historie téměř ze všech koutů. Ve středověku totiž byla centrem městského života. Bydleli zde horníci a později řemeslníci. Krupka měla cech kovářů, do kterého patřili cínaři, jehláři, zlatníci, mědikovci, koláři, nožíři, platnéři, klempíři a zámečníci. Dále vznikly cechy řezníků, konvářů, ševců, pekařů, pláteníků a krejčích. Dnešní podoba Husitské ulice, která platí za ojedinělou památkovou zónu ulicového typu, je tvořena přestavěnými nebo rekonstruovanými původně renesančními domy. Ve spodní části ulice se nachází pravoslavný, původně evangelický, kostelík z roku 1901. Na rozcestí s Cínovou uličkou je původně gotický špitální kostel sv. Ducha z let 1440-1454. Střední části ulice dominuje městský kostel Nanebevzetí Panny Marie s barokní farou. Nad ním se nachází budova staré krupské radnice s věžními hodinami. Naproti je v původně renesančním měšťanském domě umístěné muzeum. Před budovou muzea se nachází barokní socha sv. Františka Xaverského z roku 1717. Socha patrona Krupky je památkou na velkou morovou pohromu z roku 1680.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Mnohokrát požáry zkoušený městský kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází ze 14. století. Byl obnoven v roce 1668 a nové oltáře zdobí kostel od roku 1684, kazatelna byla dohotovena v roce 1688 a tzv. „svaté schodiště“ se souborem plastik „Ecce homo“ v roce 1735. Pod původní stropní klenbou se nachází hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, který namaloval roku 1835 starosta Krupky Josef Lehmann. Kostelní varhany zhotovil v roce 1759 Johann Daniel Ranft. Za kostelem Nanebevzetí Panny Marie se nachází městská zvonice z 15. století. Má zděnou podezdívku, dřevěné patro a šindelovou střechu.
V současné době je kostel v rekonstrukci a je využíván k pořádání benefičních koncertů a akcí, jejichž výtěžek je věnován na jeho opravu.
Socha sv. Františka Xaverského
Při morové epidemii v květnu roku 1680 se morem nakazil i krupský měšťan Tobias Behr, jehož celá rodina na nemoc vymřela. Do prázdného domu se vloupali zloději, kteří nákazu roznesli po celém městě a následně zemřelo 327 lidí, tedy asi třetina obyvatel Krupky. Nemoc odezněla na svátek jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského. Krupští tak přisoudili tomuto světci rozhodující zásluhu na potlačení epidemie a nechali mu v roce 1717 vystavět barokní sochu.
Kostel svaté Anny
Kostel sv. Anny s renesanční bránou pochází z roku 1516. V době baroka byla vybudována přístavba ke kněžišti a zvonice. Kostel byl renovován v letech 1851 – 1854 a dále ve 30. letech 20. století. Přilehlý hřbitov byl založen roku 1609 a pohřbívalo se na něm až do roku 1884. Jsou zde pochovány významné osobnosti města, oběti moru a obou válek. Renesanční bránu nechal v roce 1615 postavit krupský měšťan Georg Klippel. Tepaná mříž, součást hřbitovní brány, byla vyrobená v roce 1619 v Drážďanech. Interiér kostela je novodobý, oltář se nedochoval. Dřevěná kruchta se starozákonními výjevy od Daniela Franka, pochází z roku 1609. Malebný kostelík sv. Anny je v letní sezóně zpřístupněn veřejnosti, konají se zde koncerty komorní hudby, jsou zde instalovány zajímavé výstavky a návštěvníky provází průvodce.
Kaple sv. Wolfganga
Při silnici z Horní Krupky do Fojtovic, na rozcestí ke Komáří vížce můžete nelézt kaplička sv. Wolfganga. Původně byla postavena již ve 14. století v gotickém slohu. Za třicetileté války, roku 1634 byla srovnána se zemí švédským vojskem, zůstal z ní jen oltářní kámen zvaný menza. Obnovena byla až v letech 1692 – 1700. V roce 1710 přešla Krupka i s kaplí do správy hraběte Clary Aldringena, který se zavázal, že tato památka bude zachována na věčné časy. Později byl kolem kapličky založen i malý hřbitov. Po 2. světové válce byl interiér kaple zcela zničen a stavba postupem let chátrala. V roce 2000 byla kaple zařazena do projektu Příhraniční naučná hornická stezka a v rámci programu Phare zrekonstruována. Kaple byla zasvěcena sv. Wolfgangovi, patronu horníků. Každým rokem se 1. května v kapli koná Den sousedství, přátelské setkání obyvatel příhraniční oblasti a ekumenická bohoslužba.
